Předmluva k Mišne Tora
(1) Všechna přikázání, která Mojžíš obdržel na Sinaji, byla dána v celistvosti, jak je řečeno: „A dám ti desky kamenné a Tóru a příkaz“ (Ex 24, 12). „Tóra“, to je psaná Tóra a „příkaz“, to je výklad. Bylo nám přikázáno dodržovat Tóru podle příkazu. Tento příkaz nazýváme ústní Tórou.
(2) Celou Tóru Mojžíš, náš učitel, před svou smrtí vlastní rukou sepsal a dal každému kmeni svitek a jeden svitek vložil do áronu jako svědka, jak je řečeno: „Vezměte svitek Tóry této a vložte ho ze strany do schrány úmluvy s Hospodinem, vaším Bohem,aby tam byl svědkem proti vám.“
(3) Ale příkaz, který byl vysvětlením Tóry, nebyl zapsán, ale byl předán starším, Jehošuovi a zbytku celého Izraele, jak je psáno: „celé toto slovo, které vám přikazuji, budeme střežit a činit“ (Dt 12, 32) A proto je to nazýváno ústním zákonem.
(4) A protože ústní zákon nebyl zapsán, Mojžíš, náš učitel, učil tomuto zákonu všechny členy soudního dvora až po sedm starších. Eleazar, Pinchas a Jehošua – ti všichni přijali ústní zákon od Mojžíše. A Jehošuovi náš učitel Mojžíš předal ústní zákona přikázal mu ho udržovat. Proto Jehošua po všechny dny svého života učil ústní zákon ústně.
(5) Mnoho starších přijalo ústní zákon od Jehošui, ale Eli přijal ústní zákon od Pinchase a Samuel od Eliho a jeho soudního dvora. David ústní zákon přijal od Samuela a jeho soudního dvora. Achia Šílónský (viz 1Kr 11, 29) byl mezi těmi, co vyšli z Egypta a byl Lévitou, slyšel ústní zákon od Mojžíše, ale za Mojžíšova života byl dítětem, takže přijal ústní zákon od Davida a jeho soudního dvora.
(6) Eliáš přijal ústní zákon od Achii Šílónského a jeho soudního dvora. Elíša přijal ústní zákon od Eliáše a jeho soudního dvora. Kněz Jehojada přijal ústní zákon od Elíši a jeho soudního dvora a Zacharjáš přijal ústní zákon od Jehojady a jeho soudního dvora. Hošea přijal ústní zákon od Zacharjáše a jeho soudního dvora, Ámos od Hošii a jeho soudního dvora, Ješaja od Ámose a jeho soudního dvora, Micheáš od Ješaji a jeho soudního dvora a Joel od Micheáše a jeho soudního dvora. Nachum přijal ústní zákon od Joela a jeho soudního dvora a Habakuk od Nachuma a jeho soudního dvora. Cefanja přijal ústní zákon od Habakuka a jeho soudního dvora a Jeremjáš od Cefanji a jeho soudního dvora. Baruch ben Neria přijal ústní zákon od Jeremjáše a jeho soudního dvora a Ezra a jeho soudní dvůr přijali ústní zákon od Barucha a jeho soudního dvora.
(7) Ezrův soudní dvůr je nazýván mužové velkého shromáždění. Mezi ně patřili: Chagaj, Zacharjáš, Malachi, Daniel, Chananja, Mišael a Azarja, Nechemja ben Chachalja, Mordochaj a Zerubábel a mnoho dalších moudrých patřilo mezi ně. Dohromady jich bylo sto a dvacet starších. Poslední z nich, který byl mezi těchto sto dvacet započítán, byl Šimon Spravedlivý. Ten přijal ústní zákon od nich všech a byl po Ezrovi veleknězem.
(8) Antignos ze Socho a jeho soudí dvůr přijali ústní zákon od Šimona Spravedlivého a jeho soudního dvora. Josef ben Joezer z Ceredy a Josef ben Jochanan z Jeruzaléma a jejich soudní dvory přijali ústní zákon od Antigna a jeho soudního dvora. Jehošua ben Perachja a Nitaj Arbelitský a jejich soudní dvory přijali ústní zákon od Josefa a Josefa a jejich soudních dvorů. Jehuda ben Tabaj a Šimeon ben Šatach a jejich soudní dvory přijali ústní zákon od Jehošui a Nitaje a jejich soudních dvorů. Šemaja a Avtaljon, spravedliví konvertité, a jejich soudní dvory přijali ústní zákon od Jehudy a Šimeona a jejich soudních dvorů. Hilel a Šamaj a jejich soudní dvory přijali ústní zákon od Šemaje a Avtaljona a jejich soudních dvorů. Raban Jochanan ben Zakaj a raban Šimeon, synové Hilela, přijali ústní zákon od Hilela a jeho soudního dvora.
(9) Raban Jochanan ben Zakaj měl pět žáků, kteří se stali předními z učenců, kteří od něj přijali ústní zákon. Toto jsou oni: rabi Eliezer Veliký, rabi Jehošua, rabi Josi – kněz, rabi Šimeon ben Netanel, rabi Elazar ben Arach. Rabi Akiva ben Josef přijal ústní zákon od rabiho Eliezera Velikého, jehož otec byl spravedlivý konvertita. Rabi Jišmael a rabi Meir, syn spravedlivého konvertity, přijali ústní zákon od rabi Akivy. Rabi Meir však se svými spolužáky přijal ústní zákon také od rabi Jišmaela.
(10) Spolužáci rabiho Meira jsou: rabi Jehuda, rabi Josej, rabi Šimeon, rabi Nechemja, rabi Elazar ben Šamua, rabi Jochanan – výrobce sandálů, Šimeon ben Azaj, rabi Chanina ben Teradjon. A pak spolužáci rabiho Akivy přijali ústní zákon od Eliezera Velikého. Spolužáci rabiho Akivy jsou: rabi Tarfon, učitel rabiho Josiho Galilejského, rabi Šimeon ben Elazar a rabi Jochanan ben Nuri.
(11) Raban Gamliel Starší přijal ústní zákon od svého otce rabana Šimeona, který byl synem Hilela; jeho syn raban Šimeon přijal ústní zákon od něj a jeho syn raban Gamliel přijal od něj ústní zákon a jeho syn raban Šimeon přijal ústní zákon od něj. Syn rabana Šimeona rabi Jehuda, kterého nazýváme „náš svatý učitel“, přijal ústní zákon od svého otce a od rabi Elazara ben Šamuy a jeho spolužáka rabi Šimeona.
(12) Náš svatý učitel sestavil Mišnu. Od smrti Mojžíše do doby našeho svatého učitele nikdo nesepsal sbírku veřejného vyučování rabínů ústnímu zákonu. Bylo to tak, že v každém pokolení si předseda soudu nebo prorok toho pokolení napsal pro sebe k upamatování poznámku toho, co slyšel od svých učitelů, ale na veřejnosti vyučoval z paměti.
(13) Pak si každý psal podle svých schopností poznámky vysvětlující Tóru a jejích nařízení, které slyšel, stejně jako nové věci, které se objevily v daném pokolení a které nebyly předány ústní tradicí, ale byly odvozeny použitím třinácti pravidel výkladu Tóry a byly odsouhlaseny velkým rabínským soudem. Tak tomu bylo až do doby našeho svatého učitele.
(14) Shromáždil všechno tradované a všechny a výnosy a vysvětlení a interpretace, které byly vyučovány od dob Mojžíše, našeho učitele, nebo byly vyučovány nějakým soudním dvorem každého pokolení s celou Tórou. Z nich pak sepsal knihu Mišny, kterou veřejně vyučoval, čímž se stal známým v celém Izraeli. A každý si ji opsal a vyučovala se všude, takže ústní zákon nemohl být Izraelem zapomenut.
(15) Proč však náš svatý učitel udělal takovou věc a nenechal věci tako, jaké byly? Neboť viděl, že žáci se zhoršují, že se neustále dějí neštěstí a že vláda zlovolníků pohlcovala svět a sílila a Izrael putoval a utíkal do všech koutů světa. Proto sebral sbírku, která měla být příručkou každému, takže se z ní budou moci učit a nebude zapomenuta. Po celý svůj život pak on a jeho soudní dvůr veřejně vyučoval Mišně.
(16) A toto jsou ti nejlepší z mudrců, kteří byli v soudním dvoru našeho svatého učitele a přijali od něj ústní zákon: jeho synové Šimeon a Gamliel, rabi Afes, rabi Chananja ben Chama, rabi Chija, Rav, rabi Janaj, bar Kapara, Šmuel, rabi Jochanan, rabi Hošaja. To jsou ti nejlepší, kteří se od něj učili, ale mimo tyto byly ještě tisíce a desetitisíce dalších učenců.
(17) Mimo těchto jedenáct přijal ústní zákon od našeho svatého učitele ještě Jochanan, který byl dítětem, když navštěvoval učebnu našeho svatého učitele. Potom však, když vyrostl, se stal žákem rabi Janaje a přijal od něj Tóru. A také Rav přijal ústní zákon od rabi Janaje. Šmuel se učil od rabi Chananje ben Chami.
(18) Rav sepsal svitky Sifre a Sifra, aby vysvětlily a ukázaly základy Mišny. Rabi Chija sepsal Toseftu, aby vysvětlil témata Mišny. A pak také rabi Hošaja a bar Kapara sepsali barajtot (stojící vně; jiná verze mišny), aby vysvětlili text Mišny. Rabi Jochanan sepsal jeruzalémský talmud v Zemi Izrael asi tři sta let po zničení Chrámu.
(19) Nejlepší učenci, kteří se učili u Rava a Šmuela byli: rav Huna, rab Jehuda, rav Nachman, rav Kahana. Mezi nejlepší učence, kteří se učili u rabi Jochanana byli: Raba bar bar (vnuk) Chana, rabi Amej, rabi Ase, rav Dime a Rabon.
(20) Mezi učenci, kteří se učili u rava Huny a rava Jehudy byli Raba a Rav Josef. Ti, kteří se učili u Raby a rava Jehudy byli Abaje a Rava. Oba se ale také učili u rava Nachmana. Mezi učenci, kteří se učili u Raby, byli rav Aše a Ravina. Mar bar Rav Aše se učil u svého otce a také u Raviny.
(21) Vycházeje od rav Aše až po Mojžíše, našeho učitele, bylo celkem čtyřicet generací skvělých mužů, toto jsou oni: 1) rav Aše, 2) od Rava, 3) od Raba, 4) od rava Huny, 5) od rabi Jochanan a rava Šmuela, 6) od našeho svatého učitele, 7) od jeho otce rabana Šimeona, 8) od jeho otce rabana Gamliela, 9) od jeho otce rabana Šimeona, 10) od jeho otce rabana Gamliela Staršího, 11) od jeho otce rabana Šimeona, 12) od jeho otce Hilela a Šamaje, 13) od Šemaji a Avtaliona, 14) od Jehudy a Šimeona, 15) od Jehošuy a Nitaje, 16) od Josefa a Josefa, 17) od Antigna, 18) od Šimona Spravedlivého, 19) od Ezry, 20) od Barucha, 21) od Jeremjáše, 22) od Cefanji, 23) od Habakuka, 24) od Nachuma, 25) od Joela, 26) od Micheáše, 27) od Ješaji, 28) od Amose, 29) od Hošey, 30) od Zacharjáše, 31) od Jehojady, 32) od Elíšy, 33) od Eliáše, 34) od Achiji, 35) od Davida, 36) od Samuela, 37) od Eliho, 38) od Pinchase, 39) od Jehošuy, 40) od Mojžíše našeho učitele, který je největším prorokem mezi všemi proroky pocházejícími od Hospodina, Boha Izraele.
(22) Všichni tito vyjmenovaní učenci jsou nejpřednějšími z každého pokolení. Někteří z nich byli předsedy ješiv, někteří byli exilarchy a někteří byli členy Velkého sanhedrinu. Mimo nich byli v každém pokolení tisíce a desetitisíce jiných, kteří se učili od nich a s nimi.
(23) Ravina a rav Aše jsou poslední z učenců. Rav Aše sepsal babylónský Talmud v zemi Babylonské sto let poté, co rabi Jochanan sepsal jeruzalémský talmud.
(24) Předmětem obou talmudů je výklad Mišny a vysvětlení jejích důkazů a přikázání odvozených rabínskými soudy od doby našeho svatého učitele do dokončení Talmudu. Z obou talmudů, z Tosefty, ze Sifra a Sifre a také z Toseftot – z nich ze všech – má být vysvětleno, co je dovoleno a zakázáno, čisté a nečisté, trestuhodné a co není trestuhodné, co je vhodné k užívání a co není vhodné přesně podle neporušené tradice ústního podávání od Mojžíše ze Sinaje.
(25) Také v nich nacházíme věci, které zakázali učenci, nebo proroci toho kterého pokolení, učiníce to plotem kolem Tóry. Tak se použujeme od Mojžíše ve vysvětlení „střezte má přikázání“ (Lv 18, 30), což říká: zajistětě, aby nedošlo k překročení mých nařízení.
(26) Tak vysvětlili také zvyky a takanot, které přijali, nebo zavedli v každém pokolení, když je soudní dvůr toho kterého pokolení shledal vhodnými. Proto je zakázáno je překročit, neboť je řečeno „neuhneš z žádného slova, které ti bude oznámeno, napravo ani nalevo.“(viz Dt 17, 11).
(27) Také takto vysvětlili i jiné výnosy a výroky, které sice nebyly přijaty od Mojžíše, ale které velký rabínský soud toho kterého pokolení vyvodil z Tóry pomocí třinácti pravidel, a které starší určili jako závazné. Všechno toto od doby Mojžíše do svých dní zapsal rav Aše do Talmudu.
(28) Učenci Mišny sepsali také jiné spisy vykládající Tóru. Rabi Hošaja, žák našeho svatého učitele, sepsal výklad knihy Berešit. Rabi Jišmael vyložil knihy od Šemot až do konce Tóry, cožje nazýváno Mechilta. Také rabi Akiva sepsal Mechiltu. Další učenci sepsali midraše. Všechno toto bylo napsáno před babylónským Talmudem.
(29) Ravina a rav Aše a jejich spolužáci tak byli posledními z velkých učenců Izraele, kteří sepsali ústní zákon, vytyčili plot kolem Tóry, určili takanot a ustanovili zvyklosti, které se staly platnými v celém Izraeli v každém místě, kde se Izraelci usídlili.
(30) Poté soudní dvůr rava Ašeho, který sepsal a dokončil Talmud za života svého syna, nejvíce se rozptýlil Izrael mezi ostatními národy a dosáhl nejvzdálenějších částí a vzdálených ostrovů. Ve světě se začalo schylovat k boji a veřejné cesty zaplnily armády. Studium Tóry ustalo a Izrael se už neshromažďoval k učení v místech, kde sídlil. Nebylo jich již tisíce a desetitisíce jako dříve.
(31) Ale shromáždili se jednotlivci, které povolal Hospodin ze všech měst a osídlených zemí a ti se zaměstnali Tórou a porozuměli všem sbírkám učenců a poznali tak správnou cestu Zákona.
(32) A ne každý soudní dvůr, který byl pak založen ve městě po době Talmudu a vydával rozhodnutí proti překročení příkazu Tóry nebo pro zachování Tóry nebo ustanovoval zvyklosti pro obyvatele daného města nebo země, kde sídlil, byl přijímán celým Izraelem. Bylo to pro velké vzdálenosti jejich domovin a obtížné cestování a protože členové soudu jakéhokoliv města byly pouze jednotlivci a Velký rabínský soud sedmdesáti přestal existovat léta před sepsáním Talmudu.
(33) Proto také nemají mužové jednoho města uvažovat o zvyklostech města jiného. Ani soudní dvůr jednoho města nemá vynášet rozsudky podle soudního dvoru města jiného. A proto, když jeden z geonim pochopil, že Zákon má být správně dodržován tak a tak, a pochopil-li soudní dvůr jiného města, že tak, jak to pochopil gaon, to není správné pochopení toho, co je napsáno v Talmudu, nemusel první uposlechnout, ale mohl se rozhodnout mezi tím, co je správnější: zda první nebo druhé.
(34) Tyto věci se týkají gezejrot, takanot nebo zvyklostí, které se uzákonily po té, co byl Talmud sepsán. Ale všechno, co je v babylonském Talmudu zapsáno, musí celý Izrael dodržovat. Každé město a země je povinna střežit všechny zvyklosti, které dodržovali učenci, kteří jsou popsáni v Talmudu, a dodržovat jimi uzákoněná ustanovení.
(35) Se vším, co je zapsáno v Talmudu, souhlasil celý Izrael a ti učenci, kteří vydávali příkazy nebo zákazy nebo závazné zvyklosti a věděli, že Zákon byl správně stanoven všemi učenci Izraele, nebo alespoň většinou z nich, a že to byli oni, kdo přijal tradici ústního zákona nepřerušeně muž z úst muže až k Mojžíšovi, našemu učiteli.
(36) Každý učenec, který se objevil po Talmudu, studoval ho do hloubky a stal se vyhlášený svou moudrostí – ty nazýváme geonim. Každý z těch geonim, kteří byli v Erec Jisrael, zemi Babylonské, Španělsku a Francii, učil chápání Talmudu, objasňoval jeho nejasnosti a vysvětloval mnohá jeho témata, jak je dostatečně prokázáno. A dále – Talmud je psán v aramejštině smíšené s jinými jazyky, čemuž bylo rozuměno v Babylonii v době, kdy byl Talmud napsán, ale jinde (a dokonce ani v Babylonii času geonim) tomuto jazyku nikdo nerozuměl, dokud nebyl tento jazyk vyučován.
(37) Na mnoho otázek se ptali lidé různých měst každého gaona, aby jim vysvětlil obtížná témata, která jsou v Talmudu. A oni jim odpovídali podle svého vědění. Ti, co se ptali pak sebrali odpovědi a zaznamenali je do knih, aby je mohli studovat.
(38) Avšak také geonim každého pokolení sepsali knihy, aby vysvětlili Talmud. Někteří vysvětlovali některé zákony, někteří vysvětlovali některé kapitoly, které v jejich době byly obtížné a někteří vysvětlovali pořádek knih Talmudu.
(39) A také sepsali sbírku zákonů podle toho, co je dovoleno a zakázáno, připuštěno a vyloučeno podle potřeby dané doby, takže se tyto zákony mohl snadno naučit každý, i ten kdo nebyl zdatný v Talmudu. To je tedy ta práce Hospodinova, kterou činili všichni geonim Izraele od doby, kdy byl sepsán Talmud až do dnešních dnů, což znamená 1108 let od zničení Chrámu. (což znamená 4937 let od stvoření, čili 1177 o.l.)
(40) V současnosti se jedna pohroma střídá za druhou a všechny jsou mučivé. Moudrá práce našich učenců, stejně jako naše pochopení, je skryto. Proto komentáře a odpovědi a uzákonění, která sepsali geonim a která se zdála být jasná, je za našich dnů obtížné pochopit a jen několik málo lidí jim porozumělo. Je nutné zmínit, že samotný Talmud – babylónský i jeruzalémský, Sifra a Sifre a Toseftot – vyžaduje čistou mysl, moudrou duši a dostatečnou dobu, aby z něj bylo porozuměno, co je zakázáno a dovoleno, jako i jiná pravidla Tóry.
(41) Z tohoto důvodu jsem tuto situaci já Moše syn rava Maimona Sefardského shledal nesnesitelnou; proto jsem spoléhal na Skálu, budiž požehnán, když jsem studoval všechny tyto knihy, neboť jsem měl za správné napsat knihu, co pomůže ostatním poznat, co je zakázáno a dovoleno, nečisté a čisté a všechny ostatní pravidla Tóry. To vše v jasném jazyce a slohu, takže ústní zákon opět vejde ve známost: bez obtíží a jejich vysvětlení nebo jiných názorů, ale zcela jasně a správně podle zákona, který je vysvětlen všemi těmito spisy a komentáři, které se objevily od doby našeho svatého učitele až dosud.
(42) Tato práce se má tak, aby byla přístupná malému i velkému a přinesla všechna přikázání a pravidla Tóry učenců a proroků. Ve stručnosti tak, aby nikdo nepotřeboval žádnou jinou práci, aby dosáhl vysvětlení zákona Izraele. Tato práce totiž je sbírkou celého ústního zákona, včetně positivních i negativních příkazů a zvyků od doby Mojžíše, našeho učitele, do sepsání Talmudu, jak ho pro nás vyložili geonim ve svých pracích a komentářích. Proto jsem tuto práci nazval Mišne Tóra (zopakování zákona), aby ten, kdo četl nejprve psaný zákon a pak tuto knihu nepotřeboval číst žádný jiný text.
(43) Shledal jsem vhodným rozdělit tento spis do skupin podle témat, kterých se zákony dotýkají. Tyto témata jsem rozdělil do kapitol tak, aby se každá kapitola zabývala jedním předmětem. Každá kapitola je rozdělena do odstavců, takže se může velmi snadno naučit.
(44) Mezi jednotlivými skupinami různých témat jsou takové skupiny, které se podrobně zabývají jediným biblickým přikázáním. To je proto, že k danému přikázání existuje mnoho ústního zákona. Jiné skupiny zase mohou obsáhnout podrobné zákonitosti mnoha biblických přikázání, což je dáno tím, že se vztahují k jednomu tématu. Proto je tato práce rozdělena do témat a jak bude každému, kdo ji bude číst, patrné, není v souladu s počítáním přikázání.
(45) Celkový počet přikázání Tóry je pro všechna pokolení 613. Z toho je 248 pozitivních příkazů, což může být zapamatováno podle počtu údů lidského těla, a 365 negativních příkazů, což je počet dnů slunečního roku.
