Kapitola 5
Mišna 1
(1) [Svědků] se dotazovali sedmi otázkami: (1) Jakého týdne? (2) Jakého roku? (3) Jakého měsíce? (4) Kolikátého v měsíci? (5) Který den? (6) Kterou hodinu? (7) Kde?
Rabi Josi říká[, že se ptali]: (1) Který den? (2) Kterou hodinu? (3) Kde? (4) Poznáváš ho? (5) Varovals ho?
V případě obvinění z modloslužby se ptali: (1) K čemu se modlil? (2) Jakým způsobem se modlil?
(2) Čím více [soudců] vyšetřuje, tím je to chvályhodnější. Stalo se, že Ben Zakaj1 vyšetřoval [podle] stopek fíků2.
Jaký je rozdíl mezi vyšetřováním a vyslýcháním? Pokud jeden [ze dvou svědků] při výslechu řekne: „Není mi známo“, jejich výpovědi jsou neplatné.
Při vyšetřování však, když jeden řekne: „Není mi známo.“ Nebo oba řeknou: „Není nám známo.“ Pak je jejich výpověď platná.
Pokud [výpověď] jednoho odporuje [výpovědi] druhého, ať už při výslechu nebo vyšetřování, pak jsou jejich výpovědi neplatné.
(3) Pokud jeden [svědek] tvrdí: „Druhého v měsíci,“ a jiný [svědek]: „Třetího v měsíci,“ je jejich výpověď platná. To proto, že jeden věděl, kdy byl určen měsíc a druhý nikoliv. Když jeden [svědek] řekne: „Třetího v měsíci,“ a jeden řekne: „Pátého v měsíci,“ pak je jejich výpověď neplatná.3
Když jeden [svědek] řekne: „Ve dvě hodiny,“ a druhý: „Ve tři hodiny,“ jejich výpověď je platná. Pokud jeden řekne: „Ve tři hodiny,“ a druhý řekne: „V pět hodin,“ jejich výpověď neplatí. Rabi Jehuda ale řekl: „Jejich výpověď platí. Pokud by jeden řekl: V pět hodin, a druhý by řekl: V sedm hodin, pak by jejich výpověď neplatila, neboť v pět hodin je slunce na východě a v sedm hodin na západě.“
(4) Když přišel druhý [svědek], dotazovali se ho. Pokud zjistili, že se jejich slova shodují, otevřeli případ. Řekl-li jeden ze svědků: „Mám co říct k jeho dobru,“ nebo řekl-li někdo z žáků: „Mám co říct k jeho tíži,“ tak ho umlčeli.
Řekl-li někdo z žáků: „Mám co říct k jeho dobru,“ tak ho vyzvali a posadili k sobě a nemohl sestoupit odtamtud celý den. A mluvil-li pravdu, vyslechli ho. Pokud obviněný řekl: „Mám se čím obhájit,“ vyslechli ho, pokud mluvil pravdu.4
(5) Pokud zjistí, že je [obviněný] nevinen, propustí ho. Pokud ne, pak je soud prodloužen do druhého dne a [soudci] jsou rozděleni do dvojic a jsou umírnění v jídle a celý den nepijí víno. Celou noc diskutují o případu a ráno se shromáždí v soudním domě.
Řekne pak soudce: Je zproštěn viny a za tím si stojím. Nebo řekne soudce: Je vinen a za tím si stojím.
Kdo dříve odsoudil, může teď hlasovat pro osvobození. Ale pokud dříve osvobodil, nemůže změnit názor a odsoudit [obžalovaného]. Pokud udělají chybu, [dva] soudní písaři je upozorní.
Pokud ho shledají nevinným, propustí ho. Pokud ne, hlasují.
Když je dvanáct pro nevinu a jedenáct pro vinu – je [obžalovaný] osvobozen.
Pokud je dvanáct [soudců] pro vinu a jedenáct pro nevinu nebo jedenáct pro nevinu a jedenáct pro vinu a jeden řekne: „Nemohu se rozhodnout,“ či snad dvacet dva se rozhodne, ať pro vinu nebo nevinu, ale jeden řekne: „Nemohu se rozhodnout,“ pak přidají soudce.
Do jakého počtu přidávají soudce? Po dvou až do sedmdesáti jednoho soudce.
Pokud třicet šest [soudců] tvrdí nevinen a třicet pět tvrdí vinen – je [obžalovaný] osvobozen.
Pokud třicet šest hlasuje pro vinen a třicet pět pro nevinen, pak soudci spolu diskutují, dokud někdo z [soudců hlasujících pro] vinen nezmění svůj rozsudek na nevinen.
—-
1 Raban Jochanan Ben Zakaj
2 Tj. u soudu se dotazoval svědka vraždy, zda ví, jak vypadají stopky fíků.
3 Měsíc mohl mít 29 nebo 30 dnů a v době mišny ještě neexistoval pevný kalendář (Hillel II. ustanovil pevný kalendář až ve 4. století o. l.). Takže sanhedrin musel vyhlásit, zda se jedná o 30. den měsíce starého nebo o 1. den měsíce nového. Proto se svědci mohli lišit v určení data. Jednomu svědkovi totiž nemuselo být známé, že je již nový měsíc a proto jednodenní rozdíl nezneplatnil jejich výpověď. U vícedenního rozdílu ovšem zneplatňoval, protože takový rozdíl nebyl způsobem neznalostí toho, jaký měsíc zrovna je.
4 Když vyslechli dalšího svědka, začalo soudní přelíčení a zkoumaly se důkazy. Nejprve se zkoumaly důkazy, které mohly vést k propuštění obžalovaného, přičemž nebylo dovoleno znovu vyslýchat svědky, ani když by jejich nová výpověď mohla vést k osvobození obžalovaného. Žáci rabínů nesměli vypovídat v neprospěch obžalovaného, ale mohli vypovídat v jeho prospěch. Ve svůj prospěch směl vypovídat i obžalovaný, pokud jeho výpověď měla nějakou oporu v důkazech.