Kapitola 4
Mišna 1
(1) Jak nehrdelní soudy, tak hrdelní soudy vyžadují dotazování [svědků], jak je řečeno: „Jednostejné právo míti budete.“ Jaký je rozdíl mezi nehrdelním soudem a soudem hrdelním? Nehrdelní soud [soudí] tři [soudci]; hrdelní soud [soudí] dvacet tři [soudci]. Nehrdelní soudy mohou začít [z důvodů] osvobození nebo [z důvodů] usvědčení. Hrdelní soudy začínají [z důvodů] osvobození, ale nezačínají [z důvodů] usvědčení.
Nehrdelní soudy rozhodují převahou jednoho v případě osvobození i usvědčení. Hrdelní soudy rozhodují převahou jednoho v případě osvobození, ale převahou dvou v případě usvědčení.
V nehrdelních soudech mohou zvrátit rozsudek z osvobozený na usvědčený nebo z usvědčený na osvobozený. V hrdelních soudech mohou zvrátit rozsudek z usvědčený na osvobozený, ale ne z osvobozený na usvědčený.
V nehrdelních soudech mohou dokazovat nevinu i vinu. V hrdelních soudech mohou dokazovat nevinu, ale nemohou dokazovat vinu.
V nehrdelních soudech může každý svědčit pro odsouzení i pro osvobození. V hrdelních soudech mohou všichni svědčit pro osvobození, ale ne každý pro odsouzení.
V nehrdelních soudech kdo svědčil pro vinu, může svědčit pro nevinu. Kdo svědčil pro nevinu, může svědčit pro vinu. V hrdelních soudech kdo svědčil pro vinu, může svědčit pro nevinu, ale kdo svědčil pro nevinu, nemůže vzít výpověď zpět a svědčit pro vinu.
V nehrdelních soudech se začíná soudit ve dne a končí v noci. V hrdelních soudech se začíná soudit ve dne a končí se ve dne.
V nehrdelních soudech se začíná ve dne a téhož dne se rozhodne mezi osvobozením nebo odsouzením. V hrdelních soudech se začíná ve dne a téhož dne se rozhodne o osvobození, nebo druhého dne o odsouzení. Proto se nesmí soudit před Šabatem nebo svátkem.
(2) Nehrdelní soudy [rozhodující o] čistém a nečistém začíná nejstarší. Hrdelní soudy začínají [od těch, co sedí] stranou. Každý je způsobilý soudit nehrdelní soud, ale ne každý je způsobilý soudit hrdelní soud. Nezpůsobilí jsou: koheni, levité a Izraelité, kteří uzavřeli sňatek s nějakým kohenem.
(3) Sanhedrin zasedá v půlkruhu tak, aby jeden viděl na druhého. Před nimi stojí dva písaři, jeden zprava a jeden zleva, a zapisují výpovědi pro odsouzení a výpovědi pro osvobození. Rabi Jehuda ale řekl, že byli tři: jeden psal výpovědi pro osvobození, druhý psal výpovědi pro odsouzení a třetí psal oba druhy výpovědí.
(4) Byly tam tři řady žáků mudrců, kteří seděli před nimi a každý jeden z žáků znal své místo v místnosti. [Když] potřebovali vybrat [soudce], ukázali na jednoho z první řady. Jeden z druhé řady si pak přesedl na místo prvního a jeden z třetí řady si přesedl na místo druhého. A oni pak vybrali někoho z komunity a usadili ho do třetí řady. Ten si nesedl na místo předchozího, ale sedl si na pro něj vhodné místo.
(5) Jak vyslýchali svědky v případě hrdelního soudu? Posadili je a vyslýchali je, řka: „Možná jste vypověděli pravdivě, nebo nějaké drby, nebo jste byli očitými svědky, nebo to máte od důvěryhodné osoby, nebo jste možná nevěděli, že vás budeme zkoušet a vyslýchat a že budeme pátrat.“
Věz, že nehrdelní soud se neodehrával stejně, jako hrdelní soud.
U nehrdelního soudu může člověk zaplatit peníze a vyplatit se tak [z trestu], ale u hrdelních soudů je [svědek zodpovědný za] krev souzeného a jeho potomků až do konce světa, jak nacházíme u Kaina, jak je řečeno: „Hlas krví bratra tvého volá ke mně z země.“ Není řečeno „hlas krve bratra tvého“, ale „krví bratra tvého“ – to je jeho krev a krev jeho potomků. Jiný význam je: „krví bratra tvého“ – to je jeho krev vylitá na stromy a kamení.
Proto byl stvořen jeden člověk v celém světě, abychom se poučili, že kdo zabije jednoho člověka, jakoby zabil celý svět a kdo zachrání jednoho člověka, jakoby zachránil celý svět.
Proto také [byl stvořen jeden člověk], aby byl mír mezi stvořením, aby nemohl člověk říct svému příteli: Můj otec je lepší, než tvůj.
A proto také [byl stvořen jeden člověk], aby bloudi nemohli říct, že je mnoho sil v nebesích.
Proto [byl stvořen jeden člověk], aby vyprávěl o slávě Krále králů, Svatého, budiž požehnán. Neboť lidé razí mince a jedna je jako druhá. Král králů, Svatý, budiž požehnán, ale vytváří všechny lidi podle vzoru prvního člověka a přesto není jeden jako druhý. Proto každý musí říkat: „Pro mě byl stvořen svět.“
Možná si [svědkové] řeknou: „Co je nám po tom všem?“ Zdaž ale nebylo řečeno: „Zhřešil-li by člověk, tak že slyše hlas zakletí a jsa svědkem toho, což viděl neb slyšel, a neoznámil by, poneseť pokutu za nepravost svou.“ Nebo si možná řeknou: „Proč bychom měli být vinni [krví odsouzeného]?“ Zdaž ale není řečeno: „[Z štěstí spravedlivých veselí se město,] když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.“